Jak se stát lepším partnerem? Článek do mediálního portálu: Pro ženy

Důležité je vědět, proč se chci nebo potřebuji stát lepším partnerem? Co mě k tomu vede?

Je to strach, že tak jak ve vztahu jsem, nejsem dost dobrou partnerkou a bojím se, že budu opět opuštěná a sama? Změnu nálady partnera nebo jeho chvilkový odstup hned vyhodnocuji jako ohrožení našeho vztahu, ochromí mně úzkostné přesvědčení, že již nejsem pro něho dost dobrá? Okamžitě začnu hledat chyby a rychlé možné nápravy svého chování u sebe, tak abych zabránila bolestnému zklamání a opuštění od dalšího partnera?

Nebo dospěji k uvědomění, že se ve vztahu chovám podobně, jak to znám z původního domova, že jsou to naučené vzorce chování, které možná nějak fungovaly u mých rodičů, ale v našem vztahu jsou zdrojem konfliktů a nepochopení, která vedou ke zraňování jednoho nebo druhého.

Uvědomění, že potřebuji něco změnit může také přijít s porozuměním svému chování, které je stále zatížené rozchodem a zraněním z předchozích vztahů, kdy v současném vztahu stále cítím a prožívám nedůvěru v partnerovu lásku, jeho upřímnost a věrnost.

Partnerský vztah je cestou, která někde začíná a po které pokračujeme bok po boku toho druhého s vědomím své vlastní a jedinečné existence, respektem vůči existenci toho druhého a tvořením a péči o náš společný směr. Vztah je proces, který je proměnlivý a živoucí.

Jak mohu pečovat o náš vztah, aby stále rostl a prohlubovala se naše láska?

V prvé řadě potřebuji probudit a pečovat o láskyplný vztah sama k sobě. Porozumět své minulosti a vztahům, které jsem žila. Počátek toho, jak se vztahuji k sobě a druhým nacházím ve své primární rodině. Zde mohu nalézt odpovědi a pochopení mému způsobu komunikace, projevům lásky a náklonnosti vůči druhému, potřebám a naplnění mého pocitu přijetí a lásky. Co pro mě znamená blízkost toho druhého? Je pro mě bezpečným sdílením nebo ve mně vyvolává pocity ohrožení a obezřetnosti?

Ve své dospělosti a s přijetím odpovědnosti za svůj život, mohu rozhodovat o tom, jak se budu vztahovat k sobě, jaké vztahy budu žít. Mohu pokračovat a přivlastnit si to, co bylo v mé rodině zdravé a opouštět vše, co jsem musela žít jako dítě, ale teď už nechci.

Osvobodit se od veškerých očekávání a představ druhých, dovolit si jít svoji vlastní cestou, pěstovat svoji autenticitu, sebelásku, sebehodnotu, sebedůvěru, nebát se dělat ve svém životě i chyby a umět se ocenit za své úspěchy, ať jsou jakékoliv.

Ve vztahu je nutné podporovat otevřenou komunikaci, která je nezbytná pro sdílení svých potřeb, pocitů, snů, obav, plánů, porozumění, změn a společných dohod.

K otevřené komunikaci je zapotřebí sebepoznání a umění naslouchat druhému, jeho pocitům a potřebám. Ve vztahu je důležitý respekt vůči sobě i druhému, empatie a porozumění partnerovým hodnotám, projevům či potřebám přijetí a lásky.

Vztah nemůžeme vnímat jako samozřejmost, vyžaduje naši téměř každodenní péči. Učíme se ve vztahu projevovat své emoce, ale také je mít pod kontrolou, učíme se oceňovat toho druhého i za malé věci, v komunikaci se učíme dělat dohody, učíme se vnímavosti k sobě i partnerovi, jsme si vzájemně podporou v našem životě.

Plánujeme a zlepšujeme společně strávený čas a dopřejeme si také čas jen sami pro sebe. Nebojíme se dělat v našem vztahu změny, které mohou vést ke vzájemnému růstu a prohloubení našeho společného života.

Oblasti vztahu o které je nutné stále pečovat a tím je zlepšovat jsou tedy komunikace a naslouchání, empatie, podpora a ocenění, společný čas, respekt a vzájemná úcta, projevy lásky a přijímání.